Přinášíme vám sledovanou, tradiční Vánoční anketu našich sportovců, trenérů, funkcionářů a členů, která obsahuje odpověď na následující otázku:„Jaký byl váš rok 2014 a na co se připravujete v roce příštím?“Jak jsem prožíval rok 2014?
– měl jsem radost: ze 6 medailí sportovců ČATHS získaných na ME a MS a 8 medailí z MS juniorů.
– největší sportovní zážitek: kvalifikace a finálová jízda Jirky Ježka na dráhovém MS v Aquascalientes a neuvěřitelný čas 4:32:944. Bude trvat dlouho, než ten čas u nás někdo překoná…
– největší překvapení: bronzová medaile z MS ve stolním tenisu Ivana Karabce. Moc jí Ivánkovi přeji a jsem rád, že máme další „želízko v ohni“ pro Rio.
– nejvíce emotivní sportovní zážitek: bronzová medaile mého syna Honzy z lukostřeleckého MS juniorů v Záhřebu. Sledoval jsem Honzův finálový závod v TV a skutečně jen těžko bych popisoval své pocity.
– čeho jsem se bál: pár dní jsem se velmi vážně bál o život Jirky Ježka, po jeho pádu na silničním MS.
– čeho si cením: přátelské, nekonfliktní atmosféry a soudržnosti uvnitř ČATHS i když se nedaří. Myslím si, že v tomto rozpoložení jsme velmi silní a můžeme hodně dosáhnout.
– co mne naplňuje optimismem: začlenění nových sportů do ČATHS a s nadšením sportující mladá generace o kterou se s péčí starají některé naše kluby a trenéři. Je to příslib pro další medaile a úspěchy.
– co mne pobavilo: četba sáhodlouhých a květnatých emailů od vedení ČSTPS nejrůznějším tuzemským i světovým institucím ve kterých je negováno prakticky všechno, všichni a vše. A ještě zábavnější jsou odpovědi institucí na tyto výpady. Obecně a kultivovaně by se daly shrnout pod diplomatický slogan: „Pravdu Vám říct nemůžeme a lhát se nám nechce“ 🙂
– co se mi nelíbí: kritizuji nedobré podmínky pro výkonnostní sport tělesně postižených sportovců. Po Londýně jsme od mnoha politiků, sportovních funkcionářů a státních úředníků slyšeli mnoho alibistických slov a slibů o tom, jak je potřeba a pro stát důležité podmínky našich handicapovaných sportovců profesionalizovat, lepšit, podporovat. Opak je zatím pravdou a paradoxně jsme si hodně pohoršili.
Skutečností ale zůstává, že nejvíce nám nadále škodí někteří historicky nepopulární jedinci z jiných svazů, kteří jsou nadále činnými ve sportu handicapovaných. A pro jistotu, zbaběle schováni za kulisami svých nepočetných spolupracovníků.
– z čeho mám dobrý pocit: z nového složení VV ČATHS. Jsou tam zkušení trenéři, sportovci a manažeři dlouho a dobře pracující v prostředí sportu tělesně handicapovaných. A především – mají chuť pracovat pro sportovce a ČATHS.
– co připravuji a co bych si přál v roce 2015: byl bych rád, kdyby se nám dařilo naplňovat programové prohlášení a vize přednesené na VH ČATHS. Pokud se nám to podaří, bude to dobré… 🙂
